Atika baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Strahově
Faksimile barokní sochy sv. Augustina
Restaurátorský záměr
Socha sv. Augustina je jednou ze soch světců zdobících atiku baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Jedná se o kopii – výdusek originální pískovcové sochy vytvořený roku 1985. Autorem originálu byl Jan Antonín Quitainer (1709 – 1765), syn Ondřeje Filipa Quitainera, který byl český pozdně barokní řezbář a sochař. Sídlil na Malé Straně a byl autorem sochařské výzdoby zejména pražských chrámů, např. pro kostely sv. Tomáše, Panny Marie Vítězné, sv. Jiljí. Autory výdusku jsou Jan Bradna a Jiří Novotný.
Celý povrch sochy byl protkán hustou sítí trhlin, hlavním problémem pak bylo výrazné roztrhání celé spodní části sochy narušující její statiku, způsobené tektonickým pnutím v nedokonalém materiálu výdusku. Dále byla poškozena ruka světce, atributy i jeho oděv. Povrch sochy byl pokryt biologickým napadením a atmosférickým znečištěním.
Průběh restaurování
Socha byla přemístěna do prostoru školy Restaurování soch na Akademii Výtvarných umění v Praze, kde byly realizovány veškeré restaurátorské práce.
Nejprve došlo k odstranění znečištění povrchu a biologického napadení. Ve spodních partiích sochy bylo přistoupeno z důvodu větší povrchové materiálové degradace ke konsolidaci degradovaného povrchu.
Na původní místo byly přilepeny odlomené části z oblasti plintu a ruky dítěte, zajištěny a doplněny byly chybějící části v soklové architektuře sochy. Do spodní části plintu byla vložena ocelová konstrukce, aby socha mohla být prezentována ve vertikální poloze.
K injektáži sítě trhlin docházelo systematicky od drobných vlasových trhlin k větším. Po vyplnění trhlinového systému bylo přistoupeno k tmelení vhodně probarveným cementovým tmelem s druhem a granulometrií zrna podobného charakteru jako u originální autentické hmoty.
V oblasti vrcholu mitry a chybějících částech povrchové vrstvy plitnu bylo přistoupeno k doplnění alla prima. Proběhla sochařská rekonstrukce levé ruky dítěte s atributem mušle, která byla následně odlita do umělého kamene a připevněna na místo určení.
Na závěr bylo přistoupeno k barevné retuši, tak, aby nově doplněné části byly co možná nejvíce přizpůsobeny barevnosti okolního povrchu tak, aby došlo k sjednocení celkového vzhledu.
