Kostel sv. Klimenta, Praha 7
Kamenná socha sv. jana nepomuckého
Historie sochy
Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z první poloviny 18. století. Vzhledem k podobě světce, jehož vrchní část těla je mírně naddimenzována a zároveň jsou pečlivě vypracované i detaily na jeho zádech, můžeme soudit, že byla určena pro vyvýšené místo. Zřejmě tedy byla u kostela sv. Klimenta na Praze 7 umístěna druhotně. Zde pro ni dal v roce 1816 zhotovit nákladem obyvatel Holešovic a Buben ovenecký farář František Koutský mělkou výklenkovou kapličku při vnější straně hřbitovní zdi.
V únoru roku 1921 se pravděpodobně socha stala obětí obrazoboreckých tendencí v období prvního desetiletí po vzniku Československa, během nichž došlo k uražení hlavy a levé ruky s částí palmové ratolesti. Stav sochy krátce po jejím poničení zachycuje fotografie uveřejněná v publikaci Ve jménu demokracie z roku 1922. Na ní je vidět kovový čep v místě krku, který ukazuje, že zřejmě již v minulosti jednou došlo k uražení a připevnění hlavy sochy. Podobně je tomu i u spodního konce kříže.
Vzhledem k poničení se farnost rozhodla sochu z kapličky vyjmout a nahradit ji kamennou kopií, kterou zhotovil roku 1925 kameník Antonín Gabriel. Originální socha byla umístěna na hřbitov při kostele sv. Klimenta. Autorem piedestalu, na který byla socha umístěna, a zároveň doplňku hlavy a ruky světce, je akademický sochař Vasil Petrica který je zhotovil v letech 1942-44. Tyto nově vzniklé části se dochovaly do současnosti, avšak odlišným sochařským názorem nerespektovaly barokní charakter sochy.
Restaurátorský záměr
Pískovcový kamenný materiál s vertikálním uložením vrstev vykazoval největší degradaci v oblasti přechodu jednotlivých vrstev, které obsahují více železitých sloučenin, u nichž dochází ke drolení povrchové modelace sochy. Toto poškození bylo nejvýraznější v oblasti draperie alby u nakročené nohy, jejíž přední strana je více namáhána vzhledem k tomu, že se jedná o nápršnou zónu, a její značná část je tudíž vydrolena. Na první pohled bylo patrné, že hlava a levá ruka světce jsou pozdějšími doplňky, jelikož svým tvaroslovím nerespektují původní barokní principy sochy, a dále byly obnaženy tmely, které je spojovaly s původní sochou. V některých hloubkách reliéfu sochy byly patrné fragmenty barevné úpravy.
Socha byla pokryta převážně na vrcholcích modelace zčernalou síranovou krustou. Vzhledem k jejímu umístění v exteriéru v těsném obklopení vegetací, byl celý povrch pokryt různými druhy biologického napadení, a dále residui atmosférických polutantů. Na památce byly vizuálně patrné známky zasolení, které bylo pravděpodobně způsobeno chemickým odstraněním barevných vrstev. Toto zasolení se vyskytovalo převážně v dolních partiích draperií a nohou.
Průběh restaurování
V místě původního umístění sochy byly nejvíce degradované části jejího povrchu předzpevněny injektážně a nátěrem zpevňujícího prostředku na bázi organogřemičitanů, aby se předešlo během následujících etap restaurátorského zásahu dalšímu poškození odlučováním originálního kamenného materiálu. Socha byla staticky zajištěna a převezena do prostorů ateliéru Restaurátorské sochařské školy na Akademii výtvarných umění v Praze, kde probíhalo její restaurování.
Veškeré fragmenty původních polychromních vrstev byly upevněny na základě zkoušky konsolidačním prostředkem Paraloid B72 (akrylátová pryskyřice rozpuštěná v acetonu) formou injektáže. Celkový povrch pískovcového materiálu byl ošetřen dvěma nátěry zpevňujícího prostředku na bázi organokřemičitanů za účelem navrácení soudržnosti a pevnosti degradovanému kamennému materiálu.
V rámci etapy čištění bylo dílo zbaveno hrubých reziduí (atmosférického znečištění, biologického napadení) suchou cestou. Mechanicky byly sejmuty nevyhovující tmelové doplňky z předchozích restaurátorských zásahů včetně hlavy a ruky, které byly zachovány jako doklad předchozí podoby díla. Na základě provedených zkoušek čištění bylo jako nejvhodnější způsob odstraňování povrchových černých krust zvoleno vzhledem k šetrnosti k originálnímu materiálu památky čištění laserem. Díky možnosti nastavení intenzity laserového paprsku bylo možné odstranit povrchové krusty a zároveň ponechat v požadované míře historickou patinu díla. Dále byl tento postup dostatečně citlivý k dochovaným fragmentům původní polychromie. Výhodou bylo rovněž to, že se jednalo o způsob čištění bez použití vody, nebo jiného chemického způsobu čištění, a tudíž nebyl kámen namáhán vodou a předešlo se tak riziku rozhýbání migrujících solí.
Biologické napadení bylo odstraněno přípravkem SANATOP LIKVID Profi 1:9 s vodou a toto ošetření zároveň funguje i jako budoucí prevence. V návaznosti na etapu čištění byly pomocí opakované aplikace buničitých zábalů nasycených demineralizovanou vodou odsolována již patrná ložiska uložených solí ve spodních partiích sochy. Bylo tak docíleno snížení obsahu solí projevujících se na povrchu kamene změnou barvy a zvýšenou degradací kamenného materiálu.
Následně byly sejmuty nevhodné doplňky hlavy a ruky světce a bylo možno přistoupit k sochařské rekonstrukci, která probíhala dle koncepce restaurátorského záměru. Při snímání hlavy byl odhalen silně zkorodovaný kovový čep, který svými korozivními produkty již začal trhat kámen v oblasti krku a výrazně tak ohrožoval originál památky, který byl vyňat a nahrazen silónovým čepem o průměru 2cm, který nahradil jeho funkci. Nově vzniklé doplňky byly zhotoveny v umělém kameni jako výdusky. Jako plnivo byl použit písek s širokou granulometrií zrna co nejvíce podobného originálnímu kmeni, tento materiál byl ještě pigmentován práškovými pigmenty do podobné barvy jako originál, v poměru s bílým cementem 1:4. Následně po vyzrání výdusku a osazení byl povrch opracován kamenosochařskými nástroji do vzhledu napodobujícího zpracování dochovaného povrchu památky. Plastická retuš proběhla po potřebné technologické pauze po dozrání zpevňovacího prostředku aplikovaného během etapy konsolidace. Bylo provedeno spektrum materiálových zkoušek a vybraný vzorek tmelu na vápeno-cementové bázi s vhodnou zrnitostí, tvrdostí a barevností byl použit k plastickému doplnění chybějících částí povrchu a plastickému sjednocení. Dále došlo k barevnému sjednocení všech nově vzniklých plastických doplňků tak, aby celek sochy působil harmonicky. Barevné retuše byly prováděny pigmenty pojenými ve vápenné vodě.
Celý povrch sochy byl opatřen závěrečným postřikem biocidního a hydrofobního prostředku za účelem zamezení případnému biologickému napadení a namáhání povrchu sochy změnami vlhkostního režimu. Socha byla následně navrácena na původní místo.
